Na první pohled se zdálo, že se jedná o dehydrataci a vyčerpání v důsledku střevní chřipky. Druhý den ale vše bylo jinak – namísto běžného onemocnění lékaři jedenáctileté Zdišence z Olomouce diagnostikovali zhoubný novotvar mozku. Co všechno se od toho dne změnilo a čím si musela Zdiška projít, popisuje její maminka, paní Magda.

Náš příběh se i přes mnohé děsivé stíny hemží Dobrými anděly, kteří nás doprovázejí, podepírají a podporují. Jejich pomoc nám ulehčuje žít s těžkou nemocí a zachovat si dobrou víru a naději. Zjevují se nám v podobě lékařů, sestřiček, fyzioterapeutů, logopedů, sanitářů, vrátných, řidičů sanitek, kaplanů, nemocničních učitelů, skautských vedoucích, učitelů, dobrovolníků, přátel a dobrodinců. Jejich zástupy jsou dlouhé a nelze je všechny vyjmenovat, ale je jisté, že vy, Dobří andělé, patříte mezi ně. 

Naše dcerka Zdislava byla v únoru loňského roku rutinně hospitalizována na Dětské klinice Fakultní nemocnice Olomouc kvůli dehydrataci po několikadenním zvracení s tím, že infuze a jedna noc na lůžku ji postaví na nohy. Druhého dne ráno se nicméně ukázalo, že nejde o běžnou „střevní chřipku“. Díky pohotové správné diagnostice sloužící lékařky byla dcerka okamžitě předána do péče JIP a uvedena do hlubokého umělého spánku. Byl mobilizován operační tým a po urychleném vyšetření magnetickou rezonancí byla špičkovým olomouckým neurochirurgem provedena operace mozku.

Bitva mezi dceřiným životem a smrtí trvala dlouhé čtyři hodiny. Byl to čas, kdy se pro nás zastavil svět. Navzdory složitě operovatelnému nálezu se operace zdařila a dcerka přežila. Po probuzení z několikadenního umělého spánku nemluvila a nehýbala pravou polovinou těla. Opatrné prognózy lékařů vyzývaly k trpělivosti, hovořily o mnohaměsíční rekonvalescenci a připravovaly nás na možné dlouhé čekání na první krůček či první slovo. Tři týdny od operace byla Didinka, jak jí doma říkáme, z Dětské kliniky propuštěna domů. Odešla po svých, s úsměvem na tváři, navrácenou řečí a dobrou hybností. Byl to zázrak.

Bezprostředně poté jsme kvůli onkologickému nálezu byli předáni do péče Kliniky dětské onkologie Fakultní nemocnice v Brně, kde dcera podstoupila intenzivní šestitýdenní radioterapie v kombinaci s chemoterapií. Začalo první období onkologické léčby, které bylo náročné pro Didinku i celou naši rodinu. Museli jsme se přes týden rozdělit - máma a dcera střídavě v nemocnici a na ubytovně nadačního fondu Krtek v Brně, táta a syn doma v Olomouci. Víkendy jsme radostně trávili spolu. 

Intenzivní ozařování mělo za následek otok mozku, který se začal projevovat výrazně zhoršeným vyjadřováním, výpadky paměti a z toho plynoucí frustrací. Nasazené kortikoidy nezabraly, proto dcerka podstoupila v Olomouci druhou operaci mozku a byl jí zaveden shunt (pozn. DA - drén odvádějící nadbytečnou tekutinu z mozkových komor). Úleva byla takřka okamžitá, řeč se začala vracet a s ní i pocit úlevy a štěstí. Didinka zase zpívala a radovala se. Trápil ji jen přibývající počet jizev na hlavě a na těle a zase zčásti vyholená hlava. Od té doby doma razíme heslo: „Kdo nemá jizvy, neví nic o životě!“

Po třech týdnech od druhé operace, v červnu 2023, jsme v Brně zahájili druhou fázi onkologické léčby, kterou Zdišenka podstupuje dodnes. Jedná se o adjuvantní léčbu, která kombinuje chemoterapii a experimentální léky. Do Brna jezdíme na pravidelné kontroly. Dcerka léčbu zvládá statečně a touží po návratu do běžného života, touží po přátelství, po škole, po skautských výpravách, po prázdninách u babičky, touží dělat věci jako dřív. V září se vrátila do školy a kromě toho, že pravidelně dochází na rehabilitace, tak obnovila i některé své kroužky. Je to pro ni velké privilegium, i když to s sebou nese trápení. Není pro ni snadné se zařadit zpět do kolektivu a zase pro třídu není lehké přijmout spolužačku s jinakostmi. Když se člověk ocitne mezi životem a smrtí a dotkne se ho nebe, zanechá to na něm nesmazatelný otisk, který ho promění a vidí svět kolem sebe jinak. Naše malá Zdislava si nese životem dotek anděla.

Příspěvky od Dobrých andělů nám po celou dobu pomáhají v tom, aby se naše rodina neocitla ve finanční tísni. Na sedm měsíců jsem náhle vypadla z pracovního procesu a starala se jen o Zdišenku. Od září jsem si snížila pracovní úvazek na minimum, abych mohla být dcerce k dispozici podle potřeby a fáze léčby, a zároveň neztratila kontakt v zaměstnání. Díky vám, Dobrým andělům, jsme také splnili dcerce velké přání jet na ozdravný pobyt k moři. Dodnes z této krásné společné dovolené čerpáme. Velmi děkujeme! Vážíme si vaší štědrosti a ochoty pomoci! Jste Dobří andělé.