Lucie a Jan, mladí rodiče žijící v malé obci nedaleko Plzně, přivedli na svět v květnu loňského roku své vytoužené první dítě, holčičku Emilku. Za pouhých 13 dní však jejich ohromnou radost vystřídal obrovský strach.

„Těhotenství probíhalo naprosto v pořádku, ale 13. den po porodu se u Emilky začaly objevovat epileptické křeče a apatie. Do nemocnice nás odvezla záchranka a ještě ten den jsme se dozvěděli, že malá bojuje o život,“ vzpomíná paní Lucie na rychlý převoz do Plzeňské nemocnice, kde byla Emilka následně uvedena do umělého spánku. Ačkoliv nebyli lékaři schopni Emilčinu diagnózu stanovit zcela přesně, bylo zřejmé, že se jedná o některý z typů nádoru mozku, proto začali okamžitě domlouvat převoz do pražské Fakultní nemocnice Motol. 

V Praze lékaři Emilce neprodleně nasadili 14denní biologickou léčbu, po níž se její stav zlepšil, a tak začali plánovat první operaci. „Emilce nebyly ještě ani 4 měsíce, když prodělala první operaci hlavičky. Nakonec musela tyto operace podstoupit celkem čtyři, aby se lékařům podařilo vyjmout celý 8centimetrový nádor, který tam měla,“ popisuje její maminka s tím, že krom toho všeho musela Emilka nakonec podstoupit ještě i 18 cyklů chemoterapie.

Pro rodinu to byly nekonečné dny strachu, kdy nevěděli, zda to Emilka zvládne. „Od té doby jí ale říkáme bojovnice, protože se zjevně rozhodla nevzdat to. Dokonce i ty šílené chemoterapie zvládala poměrně dobře. Byla sice uplakaná, rozbolavěná, ukňouraná, vzteklá… Ale nebylo se čemu divit, muselo jí být opravdu hodně zle. Někdy zvracela, měla šílené průjmy, což pro takto malé miminko muselo být neskutečně náročné,“ vypráví dál paní Lucie.

V současné době má snad Emilka to nejhorší za sebou. „V nemocnici jsme strávili neskutečně moc času, ale už jsme konečně doma. Velmi se zlepšila v ležení na bříšku, často přes den na břiše i usíná. Má ale pořád problémy s pravou ručičkou, i když každý den cvičíme a rehabilitujeme. Nemá ale stále sílu, aby si klekla na čtyři, opírala se o ruce a udělala nějaký pohyb. Má nezpevněná záda, a tak nemůže ani sedět,“ vysvětluje maminka a dodává, že do toho se začaly Emilce klubat i první zoubky, a tak jsou některé dny velmi náročné.

Rodině pomáhají pravidelnými měsíčními příspěvky i Dobří andělé. „Já jsem aktuálně na rodičovské dovolené, a tak veškerá finanční zátěž leží na manželovi, který je elektrikář. Náklady jsou ale vysoké, protože měla Emilka dlouhou dobu velké problémy s jídlem, nechtěla ho. Kupovala jsem různé druhy značek speciálního mléka, což nebylo zrovna levné, než jsme přišli na to, které Emilce chutná. Příspěvky Dobrých andělů využíváme i na dopravu k lékařům a drobné radosti pro ni, aby alespoň trochu zapomněla na ty špatné časy při chemoterapiích. Jsme všem dárcům velmi vděční. Neskutečně nám v tomto ulehčují situaci,“ uzavírá své vyprávění paní Lucie.