Kdybyste potkali Dominička ze Žlutic na Karlovarsku na hřišti, uvidíte usměvavého klučíka a ani by vás nenapadlo, že se potýká hned s několika zdravotními omezeními. Když mu byly dva roky, lékaři mu diagnostikovali dětský autismus a opožděný vývoj, k čemuž se později přidalo středně těžké mentální postižení. Tatínek Dominika, pan Radovan, popisuje, co jeho synovi nejvíce pomáhá v rozvoji a co pro ně znamenají příspěvky od Dobrých andělů.

Chtěli bychom poděkovat všem dárcům, kteří nás formou finančního příspěvku pro našeho zdravotně znevýhodněného syna každý měsíc podporují.

Domíkovi, kterému bude letos sedm let, byl diagnostikován atypický autismus spolu s dalšími komplikacemi, což nám změnilo život v mnoha ohledech. Kromě samotného onemocnění se potýkáme se snížením příjmu, jelikož Domík smí navštěvovat s ohledem na svou diagnózu mateřskou školu pouze na 4 hodiny denně. Jeden z rodičů tedy musí z časových důvodů pracovat pouze na částečný úvazek. Odpoledne pak zajišťuje péči o syna a pravidelně s ním také jezdí na terapie.

Díky příspěvkům od Dobrých andělů můžeme Domíkovi dopřát potřebné terapie, které mu opravdu hodně pomáhají v rozvoji, ale k naší smůle je nehradí zdravotní pojišťovny. Dominik jezdí na ergoterapii, logopedii, neurorehabilitaci a hipoterapii. Tyto terapie jsou dosti finančně nákladné, ale s ohledem na to, jak synovi pomáhají, do nich pravidelně finanční prostředky investujeme. S nadšením pak sledujeme, jak se pomalu, ale přece, rozvíjí, což nám dává sílu bojovat a nevzdat to.

Kdybychom měsíční podporu od Dobrých andělů neměli možnost čerpat, zřejmě bychom z našich příjmů nebyli schopni Domíkovi nastandartní péči v takové míře dopřát, což by nás jako rodiče dítěte, které potřebuje pro svůj rozvoj zvláštní, ale také finančně náročnou, péči, moc mrzelo. Proto si velice vážíme toho, že jsme našli, krom své blízké rodiny a známých, své „anděly“, kteří nám svou štědrostí a velkým srdcem pomáhají.

Děkujeme.

Monika, Radovan a samozřejmě náš Domík, který sice nikdy nebude navštěvovat dramatický kroužek a hrát na housle, jak si přála maminka, a nebude útočníkem fotbalového mužstva po tatínkovi, ale vždy bude náš :-)