Příběh Viktorky

Viktorka (5) žije společně se svou maminkou Šárkou, tátou Robertem a mladší sestrou Elenkou (1) v Třinci. V první polovině roku 2015 začaly Viki bolet nožičky, přidala se rovněž vysoká horečka. Rodiče neváhali a odvezli ji k lékaři. Následovala série vyšetření, odběry krve… Právě z těch lékaři zjistili, že má Viki akutní leukémii.

Viki byla ihned hospitalizována ve Fakultní nemocnici v Ostravě a paní Šárka s ní. Byť byla v té době ve 4. měsíci těhotenství, lékaři jí ze začátku dovolili být s dcerou, později ji vystřídal manžel. Viki absolvovala několik sérií chemoterapie.

„Měla jsem šílený strach o dceru a nevědomost, co bude, co nás čeká. Na druhou stranu také strach o nenarozené miminko v bříšku kvůli stresu. Po měsíci co jsme ležely v nemocnici, Viktorka rezignovala a koukala do stěny, občas se podívala na pohádky nebo malovala jen černou pastelkou. Psychicky to bylo strašně těžké zvládnout. Viktorka špatně reagovala na chemoterapii, musely jsme být věčně v izolaci. Měla velmi oslabenou imunitu, nemohly jsme vyjít ani z pokoje, natož aby za námi přišla návštěva, když přijeli, mohli nám zamávat jen pod oknem,“ vzpomíná na začátky léčby paní Šárka. Naštěstí se postupně se zkracoval čas hospitalizace v nemocnici a malá Viktorka mohla v léčbě pokračovat v domácím prostředí.

Již od začátku léčby rodině pomáhají překlenout těžké období Dobří andělé, kteří rodině zasílají pravidelné finanční příspěvky. Z těch rodina Viki hradila zejména nízkobakteriální stravu, která je nezbytnou součástí léčby. „Veškeré jídlo by mělo být v co nejlepší kvalitě, ideálně vakuované. Jídlo nesmíte znovu ohřívat, nejlepší je okamžitě vše po rozbalení spotřebovat. Vlivem léčby má dítě různé chutě, ne vždy sní, co je mu nabídnuto. Jíst ale musí, je to důležité, a tak mu nabídnete zase něco jiného. Spotřeba jídla je tak vyšší než obvykle,“ vysvětluje paní Šárka, která je povoláním zdravotní sestra.

Po téměř dvou letech se nyní léčba Viki blíží ke konci. I přes to, že má ještě množství omezení, může si nyní užívat dny se svou rodinou a moc se těší na to, až půjde do školy.