Pětiletý Samík z Plzně se narodil předčasně, už ve 33. týdnu těhotenství, a bohužel si s sebou do života přinesl zdravotní komplikace. Lékaři mu diagnostikovali postižení centrálního nervového systému spojené s dalšími problémy. Rodiče Hana a Zbyněk věnují synkovi veškerou péči, díky níž se mu postupně daří dělat pokroky ve vývoji - i díky příspěvkům Dobrých andělů. Svůj příběh vám Samík pomocí maminky vypráví sám… 

Milí Dobří andělé, jmenuji se Samík, ale sám sobě raději říkám „Bubáček“ :-)

Je mi pět let. A že to byly náročné roky. Na svět jsem se těšil a narodil se předčasně. Kvůli centrálnímu hypotonickému syndromu (pozn. DA - celkovému ochabnutí svalstva) jsem se téměř nedokázal pohnout, několikrát za den jsem nemohl dýchat. Strávil jsem čtyři měsíce na jednotce intenzivní péče a doktoři mi nedávali mnoho šancí na hezké dětství a běžný život. 

Nefungující základní reflexy a svalová slabost mi neumožňují polykat, zvládnu jen několik soust kaše, ale dostal jsem do bříška hadičku, do které mi táta s mámou pravidelně podávají mléko a mixovanou stravu. Díky velmi náročným rehabilitacím, pomoci odborníků z center rané péče a obětavosti rodičů, jsem za těch pět let všem doktorům vytřel zrak. Začal jsem se hýbat, naučil jsem se lézt a zvládnu i pár krůčků s chodítkem. Svět ale zatím převážně objevuji z vozíku. Posledním velkým pokrokem je, že jsem se díky lázním a intenzivnímu cvičení naučil jezdit na kole. Ani paní doktorka nechápe, jak se na něm udržím, ale já si tuhle novou možnost pohybu moc užívám, a když můžu, vždycky mamince ujedu :-)

Pořád nemůžu jíst jako normální děti a možná ani nikdy nebudu. Občas se i dusím, takže mne rodiče musí odsávat. V řádění mi však nic nezabrání. Jsem čilý zvídavý klučina milující vesmír, vláčky, autobusy, stavebnice a také knížky. A protože mám šikovnou mámu a tátu učitele, umím už přečíst první slova a počítat do dvaceti. Ve spoustě věcí jsem jako normální pětiletý kluk a rodiče říkají, že za to vděčím dobrým lidem, kteří i v nejtěžších chvílích pomáhají, takže mi mohli dopřát tolik potřebná cvičení, rehabilitace a zdravotní pomůcky, které by si jinak nemohli dovolit. Díky pomoci Dobrých andělů mi rodiče mohou věnovat maximum svého času, aniž by museli řešit existenční nejistotu. 

Tento rok jsem nastoupil do školky, kde se mi moc líbí a moc rád bych pak chodil do běžné školy. Paní psycholožka chválila mou chytrou hlavičku a pomohla pro mě najít vhodnou školku. Tátu s mámou ale čekal nelehký úkol najít mi asistenta, abych měl po ruce někoho, kdo by mi pomáhal s jídlem a speciálními potřebami. Naštěstí se to povedlo.

Rodiče jsou na mou náročnou péči sami, přesto šťastní. Každý můj pokrok je pro ně úžasným zázrakem. Říkají, že by to bez vás nikdy nezvládli. Vaším největším darem je pro mne šance na hezké dětství a možnost žít jednou normální život. Snad vám to budu moci jednou oplatit.

Bubáček Samík a rodiče Hana a Zbyněk