Rozhodování o vlastní péči a léčbě může být složité, zejména pokud se člověk ocitne v situaci, kdy už sám rozhodovat nemůže. Dříve vyslovené přání je nástroj, který nám umožňuje vyjádřit přání ohledně léčby a péče do budoucna. Je to způsob, jak si zajistit, aby naše představa byla respektována a zároveň ulevit rodině a lékařům v těžkých chvílích.

V rozhovoru s paní advokátkou Terezou Bártovou, který najdete níže, jsme navázali na předchozí rozhovor, který představoval dříve vyslovená přání a závěti obecně. Požádali jsme ji, aby pro vás, příjemce pomoci Dobrých andělů, některé okolnosti dříve vyslovených přání upřesnila a rozvedla. Povídali jsme si s ní tedy nejen o tom, co dříve vyslovené přání znamená a jak se sepisuje, ale například také o tom, jak se od roku 2026 mění podmínky pro dříve vyslovená přání osob s omezením svéprávnosti.

Paní advokátko, co vlastně znamená dříve vyslovené přání a jakou roli může hrát pro člověka, který už nebude schopen sám rozhodovat o své péči?

Dříve vyslovené přání je právní nástroj, díky kterému může člověk předem vyjádřit, jakou zdravotní péči si v budoucnu přeje nebo naopak nepřeje, pro případ, že by se ocitl v situaci, kdy už nebude schopen o své léčbě sám rozhodovat - například kvůli bezvědomí nebo těžké nemoci. Může tak dopředu určit, zda by chtěl podstoupit určité zákroky, nebo kdy by si přál spíše zaměřit péči na kvalitu života a komfort.

Pomáhá to především v tom, že lékaři i rodina mají jasné vodítko, jak postupovat, a člověk si zachová kontrolu nad svým životem a důstojností i v okamžicích, kdy už není schopen svou vůli projevit. Zároveň to ulevuje blízkým, protože se nemusí rozhodovat za něj v tak těžkých chvílích.

Proč je podle vás užitečné, aby lidé přemýšleli o svém přání dopředu? Jak může takový dokument ulevit nejen pacientovi, ale i jeho blízkým a lékařům při rozhodování?

Z mého pohledu je velmi užitečné přemýšlet o dříve vysloveném přání dopředu, protože tím člověk sám určuje, jakou péči chce nebo nechce dostat, pokud by se stal neschopným rozhodovat. Ulevuje to pacientovi tím, že si zachovává kontrolu nad vlastním životem a důstojností.

Současně to pomáhá blízkým a lékařům, protože mají jasný návod, jak postupovat, a nemusí se rozhodovat za něj v těžkých chvílích. Takové přání snižuje stres, nejistotu a riziko sporů mezi rodinou, a zároveň dává zdravotníkům jistotu, že jednají v souladu s vůlí pacienta.

Jak takový dokument vzniká? Má jej člověk sepsat sám doma, s pomocí lékaře nebo u notáře? A jak je dobré ho uchovávat, aby byl platný a respektovaný?

Dříve vyslovené přání je potřeba sepsat písemně a podepsat před lékařem, který ověří, že člověk rozumí jeho obsahu a následkům. Zákon také vyžaduje, aby podpis byl úředně ověřen. V přání je dobré co nejjasněji popsat, jakou péči si člověk přeje a co naopak odmítá.

Co se týče uložení, velmi důležité je, aby dokument nebyl jen v šuplíku doma. Měl by být součástí zdravotnické dokumentace u praktického lékaře. Je vhodné ho dát i specialistům, kteří člověka léčí, a určitě o něm informovat rodinu. V nemocnici pak zdravotníci mají povinnost k němu přihlížet.

Druhou možností je sepsat dříve vyslovené přání přímo během hospitalizace. Pacient to může udělat v přítomnosti ošetřujícího lékaře v nemocnici. V takovém případě není nutné úřední ověření podpisu, protože lékař do dokumentace potvrdí, že pacient přání učinil svobodně a srozumitelně. Přání se pak stává součástí zdravotnické dokumentace a zdravotníci jsou povinni se jím řídit.

Je potřeba také myslet na to, že dříve vyslovené přání je platné pouze pět let od jeho pořízení. Následně je možné je samozřejmě aktualizovat.

Jak dříve vyslovené přání funguje u lidí s mentálním postižením či omezenou svéprávností? Kdo jim může pomoci, aby bylo jejich přání vyslyšeno?

V současnosti nemůže člověk s omezenou svéprávností dříve vyslovené přání učinit. Od ledna 2026 by mělo být možné dříve vyslovené přání učinit i pro lidi s omezenou svéprávností, kteří nejsou omezeni ve způsobilosti posoudit potřebnost poskytnutí zdravotní služby, ale například jen ve věcech týkajících se nakládání s penězi či podepisování smluv.

U lidí s mentálním postižením bez omezení svéprávnosti jsou lékaři a zdravotnický personál povinni tato přání respektovat, pokud jsou jasně vyjádřená a srozumitelná. Důležitá je také role notáře nebo odborníka, který zajistí, že dokument je právně platný a může být účinně uplatněn. Případně by se do rozhodování měly zapojit blízké osoby pacienta, které mohou zajistit, že je respektován nejlepší zájem a důstojnost daného člověka.

Co se stane, když pacient dříve vyslovené přání nemá, nebo když není možné ho přesně uplatnit? Jak zákon chrání jeho práva a práva jeho blízkých při rozhodování o péči?

Když pacient dříve vyslovené přání nemá a není schopen o svém zdravotním stavu rozhodovat sám, rozhodují o jeho péči lékaři ve spolupráci s blízkými osobami, přičemž musí vždy respektovat jeho nejlepší zájem a důstojnost. Zákon stanoví, že rozhodnutí musí být co nejvíce v souladu s hodnotami a životními preferencemi pacienta, i když je nevyjádřil přímo.

Blízké osoby mají právo být u rozhodování konzultovány a podílet se na něm, aby se minimalizovalo riziko konfliktů a zajistilo, že péče bude šitá na míru potřebám pacienta. Zdravotníci mají zároveň povinnost dokumentovat rozhodnutí a postup, aby byly transparentní a odůvodněná.

V případě člověka s omezenou svéprávností v oblasti zdravotní péče, který není schopen o svém zdravotním stavu rozhodnout sám, za něj rozhoduje jeho opatrovník. Opět by to mělo být v souladu s přáním a preferencemi daného člověka.

Děkujeme za rozhovor.