Rozhodování o vlastní péči nebo o majetku může být náročné, zvlášť v obtížných životních situacích. Přesto existují způsoby, jak si vše zajistit už v době, kdy o svých věcech můžeme plně rozhodovat sami. Dříve vyslovené přání nám umožňuje vyjádřit, jakou péči chceme v případě, že bychom o ní nebyli schopni sami rozhodovat. Stejně tak můžeme ovlivnit, co se stane s naším majetkem po našem odchodu.

Protože si 13. září připomínáme Mezinárodní den dobročinné závěti, přinášíme vám rozhovor s Mgr. Terezou Bártovou, LL.M., advokátkou se zaměřením na ochranu lidských práv, která se věnuje zejména právům zranitelných skupin. Dozvíte se v něm nejen to, jak dříve vyslovené přání a závěť fungují, ale také proč je užitečné myslet na péči i majetek dopředu a jak vše bezpečně zaznamenat.

Paní advokátko, co vlastně znamená dříve vyslovené přání a jak může lidem pomoci v situaci, kdy už sami nemohou rozhodovat o své péči?

Dříve vyslovené přání je právní nástroj, díky kterému může člověk předem vyjádřit, jakou zdravotní péči si v budoucnu přeje nebo naopak nepřeje, a to pro případ, že by se ocitl v situaci, kdy už nebude schopen o své léčbě sám rozhodovat - například kvůli bezvědomí nebo těžké nemoci. Může tak dopředu určit, zda by chtěl podstoupit určité zákroky nebo kdy by si přál spíše zaměřit péči na kvalitu života a komfort.

Pomáhá to především v tom, že lékaři i rodina mají jasné vodítko, jak postupovat, a člověk si zachová kontrolu nad svým životem a důstojností i v okamžicích, kdy už není schopen svou vůli projevit. Zároveň to ulevuje blízkým, protože se nemusí rozhodovat za něj v tak těžkých chvílích.

Pokládáte za užitečné myslet na takové věci dopředu, i když je člověk momentálně zdravý? Jaké situace nejčastěji vedou k sepsání tohoto přání?

Určitě je užitečné myslet na tyto věci i v době, kdy jsme zdraví. Právě tehdy máme možnost v klidu a s rozvahou promyslet, co je pro nás důležité, a sepsat to. Když už člověk onemocní, nebo se dostane do krizové situace, bývá pozdě a rozhodování je mnohem složitější.

Nejčastěji se lidé k sepsání dříve vysloveného přání odhodlají ve chvíli, kdy sami zažijí vážnou nemoc, nebo když vidí své blízké procházet těžkou léčbou. Často je to také impulz u lidí, kteří vědí, že mají chronické nebo postupující onemocnění a chtějí mít jistotu, že jejich přání budou respektována. Ale není to jen pro nemocné - smysl to má pro každého, kdo chce mít jistotu, že v případě nečekané události bude o něm rozhodováno v souladu s jeho hodnotami.

Jak se dříve vyslovené přání sepisuje a kam je vhodné ho uložit, aby jej rodina i zdravotníci opravdu respektovali?

Dříve vyslovené přání je potřeba sepsat písemně a podepsat před lékařem, který ověří, že člověk rozumí jeho obsahu a následkům. Zákon také vyžaduje, aby podpis byl úředně ověřen. V přání je dobré co nejjasněji popsat, jakou péči si člověk přeje a co naopak odmítá.

Co se týče uložení, velmi důležité je, aby dokument nebyl jen v šuplíku doma. Měl by být součástí zdravotnické dokumentace u praktického lékaře. Je vhodné jej dát i specialistům, kteří člověka léčí, a určitě o něm informovat rodinu. V nemocnici pak zdravotníci mají povinnost k němu přihlížet.

Druhou možností je sepsat dříve vyslovené přání přímo během hospitalizace. Pacient to může udělat v přítomnosti ošetřujícího lékaře v nemocnici. V takovém případě není nutné úřední ověření podpisu, protože lékař do dokumentace potvrdí, že pacient přání učinil svobodně a srozumitelně. Přání se pak stává součástí zdravotnické dokumentace a zdravotníci jsou povinni se jím řídit.

Je potřeba také myslet na to, že dříve vyslovené přání je platné pouze pět let od jeho pořízení. Následně je možné je samozřejmě aktualizovat.

Dříve vyslovené přání řeší péči, lidé ale čím dál častěji přemýšlejí i o svém majetku a o tom, co se s ním stane po jejich odchodu. Myslíte, že je dobré si sepsat také závěť?

Krátce řečeno, ano. Sepsání závěti je určitě dobrý krok - podobně jako u dříve vysloveného přání jde o to, že člověk má možnost předem rozhodnout o věcech, které jsou pro něj důležité, a předejít tím nejistotě nebo konfliktům mezi pozůstalými. V závěti si může jasně stanovit, kdo a jak má jeho majetek získat, nebo třeba podpořit někoho, kdo by jinak ze zákona nedědil. Stejně jako u dříve vysloveného přání platí, že je lepší takové věci řešit včas, dokud jsme v dobré kondici a máme prostor si vše promyslet.

Co by měli lidé vědět o sepisování závěti, aby byla platná a jasná pro všechny?

Závěť je jednoduchý, ale velmi důležitý dokument. Aby byla platná, musí být sepsaná písemně, vlastní rukou nebo na počítači. Pokud ji člověk napíše celou vlastní rukou, stačí ji podepsat a připojit datum. Pokud ji připraví na počítači, musí k ní být přítomni dva svědci, kteří ji také podepíší. Častou chybou bývá, že lidé zapomenou na datum nebo závěť není podepsaná - pak je neplatná.

Doporučuji závěť napsat srozumitelně a jednoznačně, aby nevznikly dohady, kdo co má zdědit. Je také možné uložit ji u notáře do centrální evidence závětí, kde je zajištěno, že se při dědickém řízení určitě najde. To vše dává jistotu, že poslední vůle člověka bude respektována.

V posledních letech se setkáváme s tím, že se najdou lidé, kteří chtějí část svého majetku odkázat neziskovým organizacím, které jsou jim blízké…

Ano, je to možné a v praxi to lidé dělají stále častěji. Pokud někdo chce odkázat část svého majetku neziskové organizaci, stačí ji do závěti jasně označit - ideálně přesným názvem a identifikačním číslem, aby nemohlo dojít k záměně. Může přitom rozhodnout, zda organizaci připadne konkrétní věc, určité procento majetku nebo třeba jen symbolická částka.

Důležité je mít na paměti tzv. neopomenutelné dědice - tedy děti, které ze zákona mají vždy nárok alespoň na určitou část dědictví. Proto je vhodné závěť konzultovat s notářem nebo advokátem, aby byla nejen platná, ale i vymahatelná. Správně sepsaná závěť pak dává jistotu, že odkaz opravdu půjde na účel, který měl člověk na srdci.

Jak nejlépe rodině vysvětlit svá přání ohledně péče a majetku, aby nedocházelo k nedorozuměním nebo sporům?

Nejlepší je mluvit s rodinou otevřeně, včas a věnovat tomu dostatek času. Pokud člověk sepisuje dříve vyslovené přání nebo závěť, je dobré blízkým vysvětlit, proč se tak rozhodl a co je pro něj důležité. Když rodina rozumí motivaci, snáz přijme i rozhodnutí, která by jinak mohla být pro ně těžká.

Velmi praktické je předat jim kopii dokumentů a říct, kde je uložen originál. U závěti může pomoci i zápis do centrální evidence, u přání o zdravotní péči zase jeho vložení do zdravotnické dokumentace. Tím se předejde nedorozuměním a rodina i lékaři mají jistotu, že jednají podle skutečné vůle člověka.

Co byste doporučila lidem, kteří o dříve vysloveném přání nebo závěti uvažují?

Doporučila bych, aby se toho nebáli a začali o tom přemýšlet. Oba dokumenty - dříve vyslovené přání i závěť - jsou ve skutečnosti nástroje, které nám dávají klid. Člověk si díky nim může sám rozhodnout, co je pro něj důležité, a uleví tím i svým blízkým, kteří pak nemusí dělat těžká rozhodnutí za něj.

Je dobré začít tím, že si promyslíme své priority a hodnoty, případně to probereme s rodinou. A když si nejsme jisti, jak to správně sepsat, je ideální obrátit se na odborníka. Důležité je udělat první krok - ten přináší největší úlevu.

Děkujeme za rozhovor.