Život paní Michaely ze Středočeského kraje se v březnu 2024 obrátil vzhůru nohama. Do té doby zdravá žena, maminka 14leté Venduly a 16leté Julie, aktivní sportovkyně a milovnice psů, začala náhle krvácet do mozku. O tom, jak se s touto nečekanou situací rodina vyrovnává, vypráví její muž, pan Václav.

„Od náhlé příhody, která naši maminku postihla, uplynuly už téměř dva roky. Bylo to období, které zcela změnilo a ovlivnilo náš život – především ten rodinný,“ začíná své povídání. 

„První tři měsíce manželka bojovala o holý život, a já i naše dvě dcerky jsme žili v neustálém stresu a nejistotě. Nevěděli jsme, co bude, jak budeme dál fungovat. Jak se postarám o děti, o ženu, jak zvládneme běžný chod domácnosti… A do toho všeho bylo nutné chodit i do zaměstnání. Bylo velmi těžké s takovými myšlenkami večer usínat a ještě těžší bylo každé ráno vstávat,“ vzpomíná. 

Vše začalo náhlou prudkou bolestí hlavy. Paní Michaela zkolabovala a během převozu do nemocnice musela být třikrát resuscitována. Následovalo několik urgentních operací k zastavení krvácení, komplikace ve formě otoku mozku a zavedení VP-shuntu k odvádění nahromaděné mozkomíšní tekutiny. Stav paní Michaely byl vážný a prognóza nepříznivá. Přesto celá rodina věřila, že se maminka probudí a jejich život se vrátí do pořádku.

Po několika měsících v kómatu se v červnu objevila jiskřička naděje, a paní Michaela se probrala. „Byl to jeden z nejzásadnějších okamžiků,“ přiznává pan Václav a vysvětluje: „Nevím, jestli to bylo díky každodenním návštěvám, povídání, čtení jejích oblíbených knih, vůním, dotekům a objetím od dětí – ale stalo se to. Maminka se nám vrátila. V tu chvíli jsem věděl, že to nevzdá.“ Paní Michaela ale byla v tu chvíli zcela odkázána na pomoc druhé osoby. Nebyla schopná pohybu, levá strana těla jí totiž ochrnula. I přesto měla štěstí v neštěstí, krvácení zasáhlo pravou mozkovou hemisféru, takže nepoškodilo centrum paměti ani řeči. „Následkem tedy bylo ochrnutí a syndrom levostranného neglectu (pozn. DA - poškození mozku, které způsobuje, že pacient polovinu těla nevnímá, přestože jeho smysly nejsou poškozeny), ale to se dá zvládnout,“ doplňuje pan Vašek optimisticky.

Společné hledání cesty

Po intenzivním cvičení a čtyřměsíčním pobytu v Rehabilitačním ústavu se v lednu 2025 paní Michaela konečně vrátila domů. „Tím začala další fáze plná překážek, ale i naděje,“ popisuje její manžel. „Návrat do běžného života nebyl jednoduchý, ale společně jsme hledali cestu, jak dál.“ 

Paní Michaela musela dále pokračovat v cvičení a zlepšování pohyblivosti. Učila se znovu chodit, sama vstávat z vozíku, procvičovala si jemnou motoriku i vyjadřování. „Pomalu se zapojuje i do chodu domácnosti. Snažíme se užívat každý společný den, i když některé jsou těžší než jiné. Stále přichází nové výzvy, ale to nejdůležitější je, že jsme zase rodina,“ dodává pan Václav.

„Díky příspěvkům od Dobrých andělů jsme mohli pravidelně dojíždět do centra specializovaného na neurorehabilitaci osob se získaným poškozením mozku. Jejich pomoc je pro Míšu neocenitelná - podpořili ji nejen fyzicky, ale i v návratu do běžného života,“ vysvětluje pan Václav.

Úleva v podobě podpory od Dobrých andělů

„Míša se postupně zotavuje. I přes třetí stupeň invalidity jsou její odhodlání a chuť žít naplno obdivuhodné. Já i naše dvě dcerky jsme na Míšu nesmírně hrdí - každý den nám ukazuje, co znamená síla a vytrvalost. Díky vám jsme se mohli plně soustředit na její léčbu a rehabilitaci,“ zdůrazňuje pan Václav, jak velkou roli hrála v této fázi života rodiny pomoc Dobrých andělů a dodává: „Vaše příspěvky pro nás byly obrovskou úlevou v té nejtěžší chvíli. Teprve tehdy jsem si začal naplno uvědomovat, co všechno naše domácnost finančně zajišťovala - věci, které předtím měla na starosti moje žena. Rádi bychom vám z celého srdce poděkovali za vaši pomoc a podporu. Je před námi ještě dlouhá cesta, ale díky vaší pomoci víme, že na ni nejsme sami. Výrazně nám ulehčila každodenní fungování, zvláště v době, kdy Michaela kvůli své invaliditě přišla o zaměstnání. Všichni, kdo nám pomáhali a pomáhají – stejně jako vy – jsou pro nás skutečnými Dobrými anděly,“ vzkazuje Míšina rodina.