Desetiletý Matěj žije spolu se svou maminkou Adélou ve Štětí na Ústecku. Narodil se jako zdánlivě zdravé miminko, postupem času si však jeho rodina začala všímat odlišného chování, než bylo obvyklé u ostatních dětí Matějova věku. S čím vším se Máťa potýká a co vše potřebuje, nám popsala paní Adéla.

Máťa se narodil jako zdravé a krásné miminko a do roka a půl byl naprosto typickým dítětem. Vše se však změnilo, když ve věku jednoho a půl roku přestal používat slova, která do té doby běžně opakoval, včetně „máma“ a „táta“. I když jsem si pořád říkala, že to nic nebude, konzultovala jsem jeho stav s naší paní doktorkou, která to s námi začala řešit a odeslala nás na neurologii. Zde nám paní neuroložka rovněž potvrdila, že něco není v pořádku. A tak začalo období nespočtu vyšetření a návštěv specialistů, které bylo pro nás všechny velmi náročné.

Dlouhé období nejistoty bez konkrétní diagnózy

Do Matějových pěti let se jeho diagnóza změnila několikrát. Nikdo nedokázal přesně říct, co mu je. Nyní má Máťa diagnózu ADHD (poruchy pozornosti s hyperaktivitou), atypického autismu, středně těžkého mentálního postižení a poruchy porozumění a řeči. Užívá léky na zklidnění a antidepresiva, protože má velké problémy s udržením emocí pod kontrolou. Dříve měl neustálé výkyvy nálad - plakal, byl vzteklý a hned na to se smál. Bylo to srdcervoucí. Naštěstí mu léky pomohly a jeho stav se výrazně zlepšil.

Bohužel má syn velký strach z doktorů. Až do chvíle, kdy ve školce zkolaboval a ztratil vědomí, byl zcela nevyšetřitelný. Tehdy jsme sanitkou jeli do nemocnice, kde si poprvé nechal změřit tlak a podstoupil rentgen. Od té doby je mnohem odvážnější a za každé větší vyšetření dostane dárek, už to má tak naučené, že si z takové kontroly vždy něco odnese :-)

Radosti i strasti běžného života

Máťova řeč je omezená, skládá se pouze z několika málo slov. Občas dokáže říct jednoduchou větu nebo používat naučené anglické fráze, které se naučil na tabletu. Mluvenému slovu rozumí jen částečně. Už jsem se však naučila, jak s ním komunikovat, a máme svůj vlastní jazyk, který nás spojuje.

Se synovým onemocněním se pojí i problémy se zvukovými podněty, nesnášenlivostí velkých davů lidí a většiny neznámých situací, což ho často rozruší. I přesto se snažím ho co nejvíc začlenit do běžného života a navštěvovat různá místa, na která si musí trochu přivyknout. Pokroky, které dělá, jsou ale opravdu úžasné.

Máťa chodí do speciální školy, kde je ve třídě pouze 5 dětí a mají paní učitelku a asistentku. Školu naprosto miluje, snad nebyl den, kdy by se do ní netěšil. Příspěvky od Dobrých andělů mi pomáhají synovi zajistit bezpečné prostředí - například jsem díky nim upravila jeho dětský pokoj tak, aby tam měl prostor pod patrovou postelí, kde se může schovat ve chvíli, kdy už toho je na něj moc. Hradíme z nich také nejrůznější terapie zaměřené na podporu mluvení, ale také na zvládání nejrůznějších strachů, třeba ze zvířat.

Snažím se zkrátka dělat všechno, co je v mých silách, aby měl Máťa hezký a šťastný život. Náš příběh je těžké přenést do slov, protože je toho tolik, co jsme zažili. Nejsem sice spisovatelka, ale snad vám alespoň trochu přiblíží to, čím procházíme. Děkujeme za vaši podporu.