DOBRÝ ANDĚL DOBRÝ ANDĚL
  •     Účet příjemce
  •     Můj Andělský profil
Chci pomáhat a být Dobrým Andělem
  • Andělský blog
  • O Dobrém andělovi
    • Systém DOBRÝ ANDĚL
    • Komu a jak pomáháme
    • Zakladatelé a správní orgány
    • Financování
    • Pomoc v číslech
    • Seznam Dobrých andělů
    • Podporují nás
    • Napsali o nás
    • Jiné možnosti pomoci
    • Etický kodex
  • Pro dárce
    • Jak pomáhat
    • Darujte Dobré andělství
    • Zde pracují Dobří andělé
    • Mapa Dobrých andělů
    • Andělský e-shop
    • Zpravodaje
    • Nejčastější otázky a odpovědi
    • Daňová uznatelnost darů
  • Pro rodiny
    • Systém DOBRÝ ANDĚL
    • Komu a jak pomáháme
    • Pravidla poskytování finanční pomoci
    • Kontaktujte nás
  • KONTAKT
  • Čeština
  • English

Chci pomáhat a být Dobrým andělem

 
Přes internet   Přes SMS T-Mobile
 

Přihlášení Dobrého Anděla


Nemáte účet? Registrujte se. Zapomněli jste své heslo?

Upínám se k tomu, že musím vše zvládnout, protože oba moji synové mě stále ještě potřebují – příběh paní Simony

12.11.2021, Andělský blog, Příběhy

České Budějovice jsou domovem tříčlenné rodiny, kterou tvoří paní Simona a její dva synové – dvojčata Jarda a Míra. Rodina společně čelí velmi náročným životním událostem. Na začátku bylo šťastné manželství a narození zdravých dvojčat, kterým je dnes devatenáct let. V necelých třech letech ale Mirkovi lékaři diagnostikovali autismus. Manžel paní Simony se navíc potýkal s onkologickým onemocněním, jemuž v lednu 2020 podlehl. Se zhoubným nádorem se nyní léčí i sama paní Simona.

Naše rodina měla původně členy čtyři – do nedávné doby s námi žil můj muž a tatínek mých synů, Miroslav. O tom, že měl manžel nádor na mozku ještě před tím, než jsme se seznámili, jsem samozřejmě věděla, ale nikdy mě nenapadlo, že by se mu mohl vrátit. On i jeho rodina k tomu přistupovali jako k něčemu naštěstí dávno překonanému a zažehnanému, takže ani já jsem to nevnímala jinak. Na počátku našeho rodinného příběhu bylo vše šťastné a radostné. Narodila se nám krásná, zdravá dvojčátka - Mireček a Jaroušek.

Rodina Zálešákových

Nikdy bych nevěřila, jak vrtkavé může štěstí být. Ve dvou a půl letech Mireček prodělal horečnaté onemocnění a zásadním způsobem se začalo proměňovat jeho chování, které bylo rázem neobvyklé, podivné. Lékaři mu na základě vyšetření diagnostikovali dětský autismus s těžkým mentálním postižením. Čas běžel dál a s přibývajícími lety se u manžela znovu začaly objevovat onkologické problémy, které statečně překonával. I přes svého silného ducha však nebyl schopen zabránit dopadům spojeným s onemocněním - už nebyl schopen pracovat, pobíral invalidní důchod a finančně jsem rodinu zabezpečovala především já jako učitelka. Mohla jsem pracovat jen díky tomu, že ve všedních dnech jsme měli Mirečka ve stacionáři. O prázdninách, víkendech a svátcích byl doma. Postupně jsem pro Míru začala shánět asistenci, zejména na prázdniny, abychom si jako rodina s Jardou a manželem trochu odpočinuli. A s úhradou asistentů nám začali pomáhat Dobří andělé.

V létě 2018 byla manželovi diagnostikována rakovina tenkého střeva a tehdy jsme oba, já i on, vycítili, že už to nezvládne. A bohužel jsme se nemýlili, v lednu 2020 zemřel. Než přišla smrt, stával se postupně v důsledku ozařování a chemoterapií dementním, což pro mě a syna Jaroslava bylo nepopsatelně bolestné. Dalším trýznivým zážitkem byl Mirečkův přesun do celoročního sociálního zařízení. Péči o něj už jsme zkrátka sami nezvládali.

Mirek, syn paní Simony

V době první koronavirové vlny byl Mirečkův stacionář zavřený. Syn s námi byl doma nepřetržitě asi tři měsíce a já jsem cítila, že je to nad mé síly. Míra potřebuje dozor 24 hodin denně, není možné odejít z bytu a nechat ho samotného, stejně jako není snadné brát ho někam s sebou. Bez Jardovi pomoci bych ani nenakoupila. Pochopila jsem, že další koronavirovou vlnu bych už nezvládla, a tak jsme s Jardou v létě o prázdninách, kdy už stacionář opět otevřel, začali docházet na krajský úřad - žádali jsme tam o pomoc, o umístění Míry do celoročního zařízení. Mnohá zařízení jsme navštívili a nezdálo se, že se to podaří. Vše se změnilo těsně před koncem prázdnin - dozvěděli jsme se, že mají volné místo v Jindřichově Hradci. Na začátku září jsme tam Míru odvezli, nebylo to však nic jednoduchého. Cítili jsme velký smutek a velice jsme váhali, zda to skutečně chceme udělat.

Bohužel to ale v danou chvíli bylo jediné možné řešení, nejen proto, že přišla další pandemická vlna, ale hlavně kvůli tomu, že se u mě v tu dobu objevilo podezření na zhoubný novotvar štítné žlázy. Musela jsem podstoupit operaci. Naštěstí byl nádor odstraněn včas, a tak pevně věřím, že bude vše v pořádku. Upínám se k tomu, vše musím zvládnout, oba moji synové mě pořád ještě potřebují.

Nyní docházím na endokrinologii, kde by mě měli sledovat a z krve zjišťovat, zda je i po onkologické stránce vše v pořádku. V současné době vypadá vše nadějně a vše nasvědčuje tomu, že už jsem z nejhoršího venku. O tom, zda tomu tak skutečně je a já mám vyhráno, či nikoliv by měla prozradit více důležitá návštěva endokrinologické ambulance, jež mě čeká v lednu. Zatím tedy doufám a čas věnuji svým chlapcům - právě jejich pocity jsou pro mě klíčové.

Pro Jaroslava, který letos odmaturoval a nastoupil na Filozofickou fakultu Jihočeské univerzity, kde studuje dějepis a anglický jazyk s pedagogickým zaměřením, je naše rodinná situace velmi těžká. Nedovedu si představit, jak by to zvládal, kdybychom se o Míru starali každý den.

Paní Simona se synem Jaroslavem

Pokud jde o Mirečka, měl přinejmenším velké štěstí na svého hlavního asistenta (klíčového pracovníka), který se mu věnuje s velkým nasazením a zájmem. Myslím si, že teď už si v zařízení zvykl, i když v náladách má velké výkyvy - někdy se zdá být šťastný a veselý, jindy je smutný a rozhozený. Tak to ale míval i doma. Naučili jsme se s ním pravidelně volat přes Skype. S návštěvami je to zejména pro mě bolestné, protože Míra nechápe, proč odjíždíme a jeho si neodvážíme s sebou.

Děkujeme, že při nás stojí Dobří andělé a že díky nim i při všech potížích, které máme, alespoň nepociťujeme hmotnou nouzi. Děkujeme!

  • Novější příspěvky
  • Starší přispěvky

Andělský blog

O Dobrém andělovi Pod pokličkou Příběhy Rozhovory

Sledujte nejnovější články na sociálních sítích…

facebook intagram twitter youtube linked in

Nenechte si ujít novinky z Dobrého anděla - Odebírejte měsíční zpravodaj

Přihlásit k odběru

Zpracování osobních údajů - shrnutí základních informací

Děkujeme za Váš zájem dostávat informace o činnosti Dobrého anděla. Informace Vám budeme zasílat e-mailem.

V této souvislosti bude nadace Dobrý anděl zpracovávat Vaše osobní údaje – e-mailovou adresu a identifikační údaje, které mu poskytnete. Osobní údaje bude takto Dobrý anděl zpracovávat na základě Vašeho souhlasu, který Dobrému andělovi udělíte označením příslušného pole níže. Svůj souhlas můžete kdykoli odvolat.

Vedle toho může Dobrý anděl zpracovávat Vaše osobní údaje ze zákonných důvodů v souvislosti s plněním svých právních povinností a také pro ochranu Dobrého anděla.

Podrobné informace o zpracování osobních údajů a také o Vašich právech jsou dostupné na https://www.dobryandel.cz/oou_zpravodaj. Prosíme, abyste se s nimi před udělením Vašeho souhlasu seznámil/a a v případě jakýchkoli dotazů se na nás neváhal/a obrátit. Po udělení souhlasu Vám tyto informace budou také zaslány na Váš e-mail.

Úplné znění Poučení o zpracování osobních údajů pro Odběratele Zpravodaje.
 Souhlasím se zpracováním svých osobních údajů.
 
 
 

Vyhledávání

Kontakt

DOBRÝ ANDĚL, nadace
Holečkova 3331/37
150 00 Praha 5
  IČO: 24161501
Spisová značka: N 1231

Účet Dobrých andělů pro zasílání příspěvků: 8001008/5500
vedený u Raiffeisenbank v Praze
Číslo veřejné sbírky: Č.j.S-MHMP/1500734/2012

Při poskytování našich služeb nám pomáhají soubory cookie.
facebook intagram twitter youtube linked in