Některé z příběhů rodin, ve kterých se objevilo vážné onemocnění, bohužel mají smutný konec. I v tomto případě však Dobří andělé poskytují rodinám podporu v podobě dalšího půl roku pomoci, který jim dává možnost se se ztrátou blízkého o něco lépe vyrovnat. Potvrzuje to i rodina Verunky…

Dá se přežít smrt dítěte? Co má člověk dělat první den „poté“, co druhý a všechny ty další, které přicházejí…? I když jsme věděli, že Verunka tady s námi už nemůže být, poslední vydechnutí stejně přineslo šok a bolest. Dnes už ani pořádně nechápu, jak jsme v tranzu následujících dní zvládli připravit pohřeb, sehnat hrob a vybrat náhrobek. Když šok odezněl, zůstal jen stesk, zármutek a prázdno.

Svět se řítí dál a my si uvědomujeme, že náš svět už nikdy nebude jako dřív. Chodíme do práce, staráme se o syna Tomáše a před ním i před světem se tváříme, že to zvládáme. Jde to těžko, ale díky pomoci Dobrých andělů jsme aspoň mohli po Verunčině smrti zůstat nějakou dobu doma a dát se trochu dohromady. Před měsícem měla Verunka narozeniny. Poprvé jsme je měli strávit jen ve třech, měli jsme z toho obavy. Devítiletý Tomáš přišel s návrhem, že je oslavíme, jako by tady byla Verča s námi. Dopřáli jsme si oslavu, bolelo to a bylo to hezké zároveň.

V poslední době si často prohlížíme fotky a připomínáme si Verunku. Na většině snímků se směje, mlsá, kreslí si, nebo zkouší svoji novou kosmetiku. Dobrůtky, výtvarné potřeby i oblíbenou kosmetiku jsme jí mohli dopřát i díky vám. Měla do posledních chvil radost ze života.

Děkujeme všem dárcům za podporu, kterou nám poskytovali během více než tří let, kdy se Verča léčila. Pomáhaly nám nejen peníze, ale také vědomí solidarity a sounáležitosti ze strany lidí, které osobně nikdy nepoznáme. Prosíme pomáhejte i nadále, má to smysl.

Věnujme dnes vzpomínku také rodinám, které se vyrovnávají se ztrátou někoho blízkého. Děkujeme za vaši pomoc.