Pětiletá Editka z Holýšova na Domažlicku začala z ničeho nic trpět bolestmi zad a hlavy. V tu chvíli nikdo netušil, že jde o první příznaky závažného onkologického onemocnění. Vzpomíná na to paní Alena, která společně se svým manželem Zdeňkem vychovává kromě Editky ještě tříletou Anetku.

V lednu letošního roku vzala paní Alena dcerky do dětské herničky. „Po jednom seskoku si Editka začala stěžovat, že ji bolí záda a následně i hlava, kterou měla tak nějak zvláštně nakloněnou,“ vzpomíná. S Editkou následně rodiče absolvovali rentgen a několik návštěv neurologů. Snažili se přijít na to, co se děje. „Pak se dceři udělaly boule na hlavě a v ústech. To už začínalo být naprosto zřejmé, že se děje něco závažného a nejde o běžný dětský úraz či bolístku.“ 

Právě boule v ústní dutině odstartovala další sérii vyšetření, kdy se od dětské lékařky dostali přes zubařku až do Fakultní nemocnice Lochotín v Plzni na specializovaná vyšetření. Pak už vše mělo rychlý spád. Lékaři okamžitě Editku přepravili do pražské Fakultní nemocnice Motol. „Tam během jednoho týdne Editka podstoupila tolik vyšetření a narkóz, že tolik lékařů jsme s celou rodinou dohromady za život snad ani neviděli,“ uvádí maminka s tím, že výsledná diagnóza zněla - vážné onkologické onemocnění, konkrétně difuzní velkobuněčný lymfom.

Za nejhorší na celé této situaci, když pomineme závažnost onemocnění, považuje paní Alena čekání. „Čekání na výsledky, kdy nevíte, co vašemu dítěti je, jak moc je to vážné. Nevíte, co vás čeká v následujících dnech, týdnech, měsících. A k tomu cítíte ten obrovský strach o jeho život. To bylo doslova mučivé,“ popisuje. Náročné období to bylo také pro malou Anetku, mladší sestřičku Editky. „Bylo několik týdnů, kdy jsme se s Anetkou ani neviděly, protože jsem byla s Editkou v nemocnici. To odloučení pro ni bylo velmi těžké,“ vypráví paní Alena s dojetím při vzpomínce, že dokonce i malá Editka tento tlak na Anetku vnímala a chtěla, aby za její malou sestřičkou maminka jela. Tak se s manželem v nemocnici střídali.

Sama Editka léčbu zvládala dobře a v červenci podstoupila transplantaci kostní dřeně. „Pevně věříme, že tohle byl poslední krok k uzdravení. Aktuálně jezdíme na různé kontroly a čekáme, až nebudeme muset dodržovat tak přísná hygienická opatření a nebudeme muset být v izolaci,“ říká paní Alena a dodává, že ze všeho nejvíc se Editka těší na své kamarády, kteří jí moc chybí. A také na to, až budou moci celá rodina vyrazit alespoň na kratší výlet.

Od března letošního roku pomáhají rodině v jejich nelehké životní situaci i Dobří andělé. „Příspěvků od dárců si moc vážíme. S léčbou Editky se pojí mnohé nadstandardní výdaje. Musíme například dodržovat přísná hygienická opatření, a kupovat proto mnoho čisticích prostředků. Značné výdaje nás stálo i dojíždění do nemocnice. Co nám zbyde, využíváme na drobné radosti pro holky, které si to za to, čím vším si prošly, zaslouží,“ s velkým díky uzavírá své vyprávění paní Alena.