Poprvé lékaři diagnostikovali paní Kateřině z Kamenice nad Lipou onkologické onemocnění v roce 2022. Léčbu úspěšně zvládla, otěhotněla… Měsíc před porodem dcery se však rakovina objevila znovu. Přečtěte si její příběh o strachu z budoucnosti i o náročnosti onkologické léčby, když vás doma čeká malé miminko a nemocná dospívající dcera.

Poprvé mi diagnostikovali rakovinu prsu v dubnu 2022. V té době jsem byla s dcerou Adélkou a přítelem v poměrně klidném období. Dceřina epilepsie se po celkem rušném rozvodu stabilizovala a přestala mít záchvaty. Má diagnóza přišla jako rána z nebe. Šok. Nádor rostl pod rukama a já měla strach, že umřu.

Podpora rodiny, schopnost chodit i při léčbě nadále do práce, která mě nabíjela, a hlavně Adélka mě ale držely nad vodou a já vše celkem rychle zvládla. Nádor se ztratil, odoperované uzliny byly čisté a já byla pyšná, šťastná.

nová životní etapa

Měsíc po ukončení léčby jsem zjistila, že jsem těhotná. Nečekaně, neplánovaně a dodnes to považuji za nějaký zázrak. Přes to, že mě na onkologii upozornili, že je to riskantní, věděla jsem, že miminko je můj malý anděl. Po tom všem strachu jsem najednou byla tolik šťastná. Na rakovinu jsem rychle zapomněla a začala se těšit na nový životní příběh.

Začátkem září 2023, v 8. měsíci těhotenství, jsem šla na běžnou kontrolu a opět se mi převrátil život vzhůru nohama. „V podpaží je nález,“ mi rezonovalo v hlavě dlouho. Co bylo pak, ani neumím popsat.

Na biopsii jsem šla 5x na několika pracovištích - výsledky byly stále nedostačující. Poslední biopsie ukázala, že jde o stejný druh nádoru jako minule. Rychle porodit, nekojit, operace, chemoterapie a ozáření. Stejné kolečko jako minule, ale s velkým rozdílem. Po druhé je to jiné. Doma máte malé miminko, dospívající nemocnou dceru a jde vám o život…

Na operaci jsem nechtěla, protože Michaelce byly pouhé 4 týdny a musela bych ji nechat doma. Pan primář Gynekologicko-porodnického oddělení v Pelhřimově ale svým rozhodnutím přijmout mě a postarat se o mě na svém oddělení i s malinkou, mé emoce hodně utišil. Jemu a celému týmu sestřiček a sanitářek patří velké díky. Podruhé už na vše pohlížíte jinak.

Chemoterapii jsem podstoupila s pokorou a byla za ni vděčná. Necloumal se mnou ani vztek a ani odmítání, jako tomu bylo minule. Na ozařování jsem jezdila s dcerkou každý den. Třiatřicetkrát 60 km tam a zpět. Opět jsem cítila vděčnost a jela tam s únavou, ale pokorou, že mi to může zachránit život. 

Nejvíce mě podržela rodina, která mi pomáhala každý den. Moc vděčná jsem hlavně svému tatínkovi, který mě každý den vozil na léčbu a pak před nemocnicí hlídal Michaelku.

K uzdravení je důležitá i finanční stabilita

Co ale bylo velmi složité, a co mě nenechalo spát, byla naše finanční situace. Partner pracuje sezónně, já na mateřské, hypotéka, energie, potřeby pro miminko a další věci. Dobří andělé mi vše usnadnili a já jsem každý den vděčna za možnost této pomoci. Protože ať chceme nebo ne, peníze jsou dnes moc důležité. Zdraví si za ně nekoupíme, ale k uzdravení je potřeba klidně se vyspat a nepřemýšlet celé noci o existenčních věcech. 

Nyní, po ukončení druhé léčby, už se tolik neraduji. Každé tři měsíce mě čeká kontrola na onkologii. Vím, že rakovina je diagnóza na celý život a nyní se snažím poprat se strachem z jejího návratu. Strach zaháním každým okamžikem s dcerami, snažím se dohnat to, co jsem za poslední rok ztratila. Žít tady a teď a užívat si každou chvíli plnými doušky. Dávají mi sílu žít. O to více si cením každé koruny od Dobrých andělů, kteří mi tyto chvíle dělají snazší.

Po léčbě jsem se hned začala dávat dohromady. Podstupuji detox celého těla, řeším řídnutí kostí, problémy se štítnou žlázou a další neduhy po-rakovinového stavu. Díky příspěvkům Dobrých andělů si to můžu dovolit a dopřát svému tělu to, co by normálně bylo nereálné. Pokud mi zdraví dovolí a budu se moci po rodičovské dovolené vrátit do práce, stanu se rozhodně dalším Dobrým andělem, protože vím sama, jak jejich pomoc může opravdu pomoci :-) Žádné díky nevyjádří to, jak moc jsem vděčná za vaši pomoc. Děkuji!