0
0
0
Energii a sílu bojovat mi dodávala touha vidět dcery vyrůstat – příběh pana Rudolfa
Pan Rudolf žije společně se svou partnerkou Helenou a dvěma dcerami – osmiletou Adélkou a šestiletou Aničkou – v jihočeském Sezimově Ústí. Jeho profesí je strojařina, pracuje jako vedoucí výroby. Kromě své rodiny miluje také sport, především běh a tenis, působí také jako trenér amatérské gymnastiky. V červnu 2019 mu byla diagnostikována akutní leukémie. Jak se s onemocněním vyrovnával a jak se mu daří nyní?
V červnu tomu budou již dva roky, kdy se verdiktem lékařů změnil mně i mé rodině během jednoho krátkého okamžiku dosavadní život. Diagnóza zněla krutě a neúprosně – akutní lymfoblastická leukémie. Od oné zlomové středy 19. června 2019 začala dlouhá série lékařských vyšetření, nekonečných hospitalizací a krátkodobých pobytů doma s rodinou vedoucí k jedinému cíli – transplantaci kostní dřeně a záchraně mého, dovolím si říci poměrně mladého, života.
Cesta to byla těžká, nejednou balancující na hraně života a smrti, kdy se mé chemoterapiemi zasažené tělo jen velmi těžce a pomalu regenerovalo. Energii a sílu bojovat mi však dodávalo mé okolí – přítelkyně a hlavně naše dvě malé cácorky, kterým na začátku mého onemocnění bylo pouhých 4 a 6 let. Ta obrovská touha vidět je vyrůstat, zažít s nimi první školní léta, těšit se z jejich každodenních úspěchů… Nad vodou mě však drželi také všichni z ÚHKT v Praze – celému zdravotnickému personálu patří moje neskonalé poděkování, lékařům a sestřičkám, kteří se s obrovským nasazením věnují všem pacientům a svým vřelým slovem, chováním i úsměvem dodávají sílu v boji proti této zákeřné chorobě.
V lednu tomu byl rok, kdy u mě proběhla zdařilá transplantace kostní dřeně a můj zdravotní stav se velmi pomalu, ale jistě lepší. Je to jako na houpačce – jsou období, kdy se cítím relativně dobře, dá se říci, že mě přes den skoro nic nebolí, jsem schopný absolvovat i delší procházky a zacvičit si s dětmi, a naopak období, kdy mě bolí celé tělo, jsem tak unavený, že bych nejlépe prospal celé dny, jen kdyby u toho tak nebolela záda. Navíc je celé potransplantační období spojené s užíváním velkého množství léků a absolvováním pravidelných lékařských kontrol v dvou- až třítýdenních intervalech. Ale i přesto se snažím užívat si života plnými doušky, radovat se z každého hezkého okamžiku se svojí rodinou, přáteli a hlavně našimi dvěma malými radostmi.
Další obrovské poděkování patří rovněž všem Dobrým andělům, kteří nám v tomto nelehkém životním období pomohli a stále pomáhají zvládat finanční situaci naší rodiny. A já doufám a z celého srdce si přeji, aby bylo už jen lépe.
0
0
0
