0
0
0
S prognózami lékařů jsme se nechtěli smířit, věříme, že bude mít dcera hezký život, který si zaslouží – příběh Adélky
Tříletá Adélka žije společně se svými rodiči Lenkou a Pavlem v jihomoravských Bučovicích. Její první dny na světě provázely četné komplikace, z nichž si bohužel odnesla zdravotní problémy, které ji trápí dosud. Více nám o tom pověděla její maminka Lenka.
Naše štěstí se jmenuje Adélka. Narodila se ve 30. týdnu kvůli preeklampsii, která se u mne objevila. Její start do života byl velice těžký a vše si musela vybojovat. Pátý den po narození, jako kilové miminko, dostala vysoké horečky. Když druhý den po nasazení antibiotik teploty stále neustupovaly, absolvovala Adélka lumbální punkci (odběr mozkomíšního moku z páteřního kanálu). Ta bohužel odhalila meningitidu – zánět mozkových blan. Po zaléčení a skoro dvou měsících v nemocnici, jsme si domů odváželi 2,5kg bojovnici.
Naše štěstí ale netrvalo dlouho. Během 14 dní jsme musely být opět hospitalizovány, protože Adélce příliš rychle rostla hlavička. Meningitida si vybrala svoji daň – ucpala průchod, kterým odtéká páteřním kanálem mozkomíšní mok do těla. Lékaři neměli jinou možnost, než ji operovat a vyřešit tento problém tzv. VP shuntem (hadičkou, která odvádí nadbytečný mok z komor mozkových do bříška).
Všechny diagnózy nám zněly děsivě a pořád přibývaly nové a nové domněnky o tom, jak bude Adélka vypadat v budoucnu. Nebo spíše, jak naše štěstí nebude vnímat, hýbat se, mluvit, myslet, prostě nic… O 2 měsíce později musela Adélka absolvovat reoperaci shuntu kvůli jeho ucpání. A za necelý měsíc nás čekal 6 týdenní pobyt na JIP kvůli jeho infekci. Bylo to pro nás nesmírně těžké období. Nevěděli jsme, jestli to Adélka zvládne. Během 6 týdnů prodělala 3 operace, dostávala šílené množství antibiotik, léků a transfuzí.
Adélce byl najednou rok a my s ní pořádně nemohli být a užívat si ji. Spíše jsme zažívali samé starosti a strach z nejasné budoucnosti. S manželem jsme se s tím, co nám říkali lékaři, nechtěli smířit a řekli si, že pro Adélku uděláme maximum. Diagnóz má požehnaně, vše máme vydřené, není to jednoduché. Vše ji musíme učit – dívat se, sledovat, polykat, vzít hračku do ruky… Po psychické, mentální stránce je Aduš moc šikovná, problém má ale s hrubou motorikou. Naštěstí jsme ale potkali v životě ty správné lidi, kteří mají velkou radost z každého dceřina pokroku spolu s námi. Věříme, že Adélka dožene aspoň z části své vrstevníky a bude mít hezký a spokojený život, který si zaslouží. Moc děkujeme všem Dobrým andělům za finanční pomoc, kterou využíváme na tak potřebné rehabilitace a terapie. Z celého srdce děkujeme.
0
0
0
