Příběhy

27. 1. 2015

0

0

0

Příběh Aničky: Kamarádky chodily tancovat s rouškami, aby ji nenakazily

Sedmiletá Anička pochází z malé vesničky Chlumčany jižně od Plzně. Miluje tancování a, jako každá malá holčička, se ráda předvádí na fotkách. V roce 2013 však měla bohužel úplně jiné starosti. Její maminka, paní Vladimíra vypráví: „Začalo to tím, že Aničku dlouhodobě svědilo celé tělo, což jsme na doporučení lékaře řešily nejrůznějšími mastmi. Od prosince 2012 trpěla Anička častými infekty a v březnu se jí po dalším z nich zvětšila mandle. Poznala jsem to jen díky zastřenému hlasu, neměla totiž žádné bolesti ani teplotu. Přesto dostala antibiotika. Ty ale nepomohly, během 14 dnů jsme vystřídali lékaře na ORL, na infekčním… bála jsem se, že se mi malá udusí. Po všech konzultacích nám bylo doporučeno mandle vyjmout. Pak už to šlo ráz na ráz.“

Lékaři zjistili, že má Anička nádorové onemocnění – B-buněčný lymfom, který vychází z tohoto typu bílých krvinek. Následující den už byly i s maminkou hospitalizovány ve Fakultní nemocnici v pražském Motole a Anička začala s chemoterapií. Celkem absolvovala 4 cykly a v srpnu byly její výsledky natolik dobré, že byla léčba ukončena. I po propuštění z nemocnice však Anička musela dodržovat přísný režim a jezdit na pravidelné kontroly.

Během hospitalizace v Motole se paní Vladimíra dozvěděla od sociální pracovnice o nadačním fondu DOBRÝ ANDĚL, který pomáhá rodinám s dětmi, ve kterých se objevilo závažné onemocnění. Přihlásila se a již od června tak získala pravidelný měsíční příspěvek. „Peníze od Dobrých andělů jsme využívali hlavně na zaplacení nákladů spojených s léčbou,“ popisuje paní Vladimíra. „Hodně jsme také cestovali mezi Prahou a Chlumčany, doma byl manžel, který se staral o syna Josefa (*2001), takže jsme z nich platili benzín, protože Anička kvůli oslabené imunitě nemohla cestovat hromadnou dopravou.“

Do první třídy Anička sice nastoupila, ale prvního půl roku se s maminkou učila doma. Od druhého pololetí už mohla začít chodit do školy pravidelně a postupně přidávala i tělocvik. Když to bylo možné, i v průběhu léčby Anička chodila na tancování, nebo se na kamarádky alespoň podívat. „Moc jí to pomáhalo,“ říká maminka „holky byly hodné a vyšly nám vstříc, na tancování chodily s rouškami, aby Aničku nenakazily. Anička tancuje od 3 let, a tak by jí to hodně chybělo.“ Nyní má Anička po léčbě, výsledky vypadají dobře, a tak mohla postupně opět začít tancovat, přidala i kroužek keramiky a už se poohlíží i po dalších aktivitách – aktuálně po florbale 🙂

Sdílet tento příspěvek

Odkaz byl zkopírován do schránky!

Přidat reakci

0

0

0

Příběhy