0
0
0
Snažím se užívat si život naplno, i když je to někdy těžké – příběh paní Lucie
V Mohelnici na Olomoucku bydlí mladá čtyřčlenná rodina. Manželé Lucie a Stanislav zde vychovávají dva syny, dvouletého Tobiáška a šestiletého Lukáška. Paní Lucii byl začátkem roku 2021 zjištěn Ewingův sarkom, zhoubný nádor v oblasti krční páteře. Tento typ nádoru postihuje kostní dřeň a je typický pro adolescenty, v pozdějším věku je vzácný. Situace byla navíc komplikovaná, jelikož paní Lucie byla v době diagnózy těhotná.
„Vše začalo v listopadu 2020 během těhotenství s Tobíkem,“ začíná vyprávět svůj příběh paní Lucie. „Ve čtvrtém měsíci jsem začala mít velké bolesti ramen a krku. Několikrát jsem skončila na pohotovosti, kde mi pokaždé řekli, že bolesti jsou spojené s těhotenstvím a po porodu odezní. O dva měsíce později jsem se jednoho dne ráno probudila s brněním nohou a nemohla chodit.“
Následoval okamžitý převoz do nemocnice, kde čekala mladou maminku řada vyšetření, na jejímž konci si vyslechla závažnou diagnózu. Jelikož nádor tlačil na míchu a paní Lucie během následujících dnů ztratila cit i v dalších částech těla, bylo nutné ihned přistoupit k operaci. „Naštěstí dopadla dobře, ale následovalo deset dlouhých dnů čekání na výsledky. Nádor byl zhoubný a lékaři mi sdělili, že budu muset podstoupit chemoterapii. Ta však mohla být zahájena až po narození syna. A tak se nám teprve v 32. týdnu těhotenství císařským řezem narodil Tobiášek. Je to bojovník, vše krásně zvládl a je z něj zdravý chlapeček,“ vzpomíná na těžké chvíle paní Lucie.
Během chemoterapie, kterou začala podstupovat krátce po porodu, se u paní Lucie bohužel objevily závažné komplikace, kvůli kterým musela být léčba předčasně ukončena. Po zotavení ji ještě čekaly bolestivé rehabilitace. „Omezení mám veliká, jelikož mi byla operována krční páteř a při větší námaze či jakémkoli přetížení mám bolesti,“ popisuje paní Lucie a dodává: „I tak se ale snažím dívat na svět pozitivně a s úsměvem. Život má člověk jen jeden, proto je třeba si ho naplno užívat, i když je to někdy těžké.“
Během intenzivní fáze léčby musel pan Stanislav dočasně opustit své zaměstnání a na plno převzít péči o domácnost i syny. Do pomoci se aktivně zapojila také širší rodina. „Největší dopad má moje onemocnění na manžela, který je ale strašně moc hodný a trpělivý a se vším mi to pomáhá, když vidí, že já už někdy nemůžu,“ uvádí s láskou paní Lucie. Co se finanční stránky týče, pomocnou ruku rodině nabídli Dobří andělé. Příspěvky pomáhají manželům zajistit výživu, pleny, oblečení a další nezbytnosti pro syny, ale také výdaje spojené s běžným chodem domácnosti a léčbou maminky.
„Nyní jsem v remisi a jezdím na pravidelné kontroly. Všichni jsou moc rádi, že jsem zdravá a jde všechno pomalu k lepšímu. I přesto, že je to někdy těžké, nesmíme zapomínat, že na to nikdy nejsme sami. Chtěla bych strašně moc poděkovat za to, jak moc nám pomáháte. Jste opravdu andělé, děkujeme moc,“ uzavírá své vyprávění paní Lucie.
0
0
0
