Začátkem prázdnin jsme Vám dali možnost zeptat se spoluzakladatele nadace Dobrý anděl Petra Sýkory na cokoli, co Vás jen napadne. Díky spoustě zvídavých otázek Vám nyní představujeme první díl rozhovoru o fungování nadace, pomoci rodinám i přešlapech a úspěších. A protože se Petr u některých otázek pořádně rozepsal, rozhovor bude mít nakonec díly tři :-) Děkujeme za všechny Vaše dotazy!

---

Co bylo prvotním impulsem pro vznik Dobrého anděla? Co Vás vedlo k jeho založení a tím i přechodu z podnikatelské sféry do té charitativní?

První impuls přišel od mé ženy Jindry poté, co byla na přednášce zakladatele Dobrého anjela na Slovensku Andreje Kisky. To bylo tuším v roce 2010. Já měl ten den nějaké pracovní povinnosti, a tak mi Jindra vyprávěla o všem až druhý den. Začali jsme o Dobrém andělovi diskutovat s mým kamarádem a partnerem v podnikání Honzou Černým. Zajeli se podívat na Slovensko. Dobrý anjel se nám moc líbil.

Zároveň jsme měli i obavy a otázky, na které jsme neznali odpověď. Tak například: Báli jsme se, zdali se Dobří andělé vůbec přihlásí. Co když se najde takových lidí opravdu velmi málo? Jaké to bude, každý den pročítat a prožívat příběhy onkologicky nemocných? Podaří se nám získat zdarma reklamní prostor, abychom veřejnost dokázali oslovit?

Myšlenku Dobrého anděla jsme probírali s celou řadou přátel. A přátelé nás velmi, velmi povzbudili. A pak i v mnohém pomohli.

Finální rozhodnutí padlo při jednom z mnoha rozhovorů s Jindrou, když jsme jeli autem na Novém Zélandu. Mluvili jsme o Dobrém andělovi vlastně pořád. Tentokrát na mé pochybnosti odvětila něco v tom smyslu: „I kdyby se podařilo pomoci jen 30 rodinám, tak si myslím, že to stojí za to, a já za Tebou budu stát.“

Naplňuje Vás stále idea Dobrého anděla a pomáhání i nyní, když je provoz nadace hrazen z jiných zdrojů?

Vždy jsem věřil tomu, že se k nám po čase přidají další filantropové. Jen jsem nevěděl, kdo to bude a jak moc. Těšil jsem se na ně. Dobrý anděl by neměl s ohledem na svoji společenskou úlohu spoléhat na financování z jednoho zdroje.

Na můj pocit „naplnění“ to nemá vliv. Naopak, má to velké výhody. Zaprvé můžeme s Jindrou kromě Dobrého anděla trochu pomoci i jinde. Za druhé máme vedle sebe opravdu šikovné podnikatele - a Dobrého anděla tak děláme společně. A za třetí, jak jsem zmínil, je to bezpečnější.

Kolik času měsíčně nadaci Vy osobně věnujete? Kolik s ní máte práce?

To se v průběhu let hodně změnilo. Při přípravách a první dva roky tak 10 hodin denně. Poté moje zapojení postupně klesalo - dnes je to asi tak 2 až 3 hodiny denně.

V nadaci jsou aktuálně zaměstnány samé ženy - jak se Vám s nimi pracuje?

Výborně.

Jaká zkušenost Vás v životě nejvíce obohatila nebo posunula?

Nejspíše rodina a děti.

Myslím si, že se učíme nejen na základě zkušenosti. Učení prostřednictvím zkušenosti totiž trvá, někdy bolí, člověk dělá chyby. Navíc se občas ani ze zkušeností nepoučíme. Druhou cestou je studium, čtení, přemýšlení, rozhovory s moudrými lidmi. Vždyť skoro všechno, co můžete prožít Vy nebo já - do jisté míry - již někdo prožil. Nejspíše tisíce lidí. A někteří z nich nad tím přemýšleli, učinili logické závěry. A my na jejich zkušenosti a moudrosti můžeme stavět.

Jaká je Vaše nejoblíbenější kniha?

S Vaším laskavým svolením si dovolím utéct z Vaší otázky citací profesora Kouteckého, který napsal: „Přípony NEJ se zříkám.“ Myslím, že neexistuje nejlepší kniha, nejlepší hudební dílo, nejlepší lékař, nejlepší maminka nebo nejlepší jídlo. Ani nejlepší nadace.

Máte nějaké životní krédo?

To je podobné, jako s předchozí otázkou. Mimochodem, tuto otázku jsem párkrát dostal. Myslím totiž, že je těžké zúžit život kohokoli do jedné věty. Anebo se mi to možná zatím nepodařilo.

Přesto bych zmínil dva principy, které se mi osobně zdají důležité. Ten první mne napadl, když jsem před léty letěl z Nového Zélandu do Ameriky do školy, díval se z okna a přemýšlel. Napadlo mne: „Co víc si můžu přát? Chtít méně a moci více dát.“ Tak to bych si opravdu přál. Druhý princip, který je myslím důležitý je, že k tomu „aby člověk pozdvihnul okolní svět, musí nejprve začít sám u sebe.“

Plánujete nějaké setkání Dobrých andělů?

Kdysi dávno jsme jedno měli - tuším na první výročí založení Dobrého anděla (8. 11.). Další ale neplánujeme - i po tom prvním, kdy byla ještě Dobrých andělů jen „hrstka“ (oproti dnešním 90 tisícům), se nám ozvala spousta lidí, které mrzelo, že nemohli dorazit. Navíc, tým v Dobrém andělovi je maličký a práce strašně moc. Abychom byli efektivní, soustředíme se na základní věci. Jsme ale nakloněni tomu, aby se mezi sebou Dobří andělé potkávali na místní úrovni - jako třeba v Jablonném nad Orlicí.

Pomáhám finančně, ale ráda bych se zapojila o něco více - jak mohu pomoci i nějak osobně?

Především - moc díky, že pomáháte a jste Dobrým andělem. Možností je řada - tady je pár dobrých nápadů :-)