0
0
0
Adélka má ze všeho radost – rozhovor v rámci Světového dne Downova syndromu
Také Dobří andělé podporují již několik rodin s dítětem, které má Downův syndrom. Jednou takovou je i rodina devítileté Adélky z Olomouce. Její maminka pečuje o ni a její sourozence – Denisu (20), Karla (18) a Kristýnku (11) – sama.
Paní Aleno, děkujeme, že jste souhlasila s naším krátkým povídáním. Péče o Adélku a její sourozence je jistě velmi náročná, jak u Vás vypadá běžný den?
Běžný den u nás vypadá asi jako v každé rodině. Vstávám o půl šesté, abych pomalu nachystala snídani a svačiny dětem do školy. Pak jdu tu celou bandu vzbudit. Adélka je nejmladší, ta problém se vstáváním problém nemá, ale ostatní abych tahala z postele. Pak se jdu věnovat Adélce, převléct, přebalit, umýt a honem do kuchyně, aby se mohla nasnídat, neboť jí to chvíli trvá. Ostatní se pomalu courají, aby se nasnídali, hodí svačinu do batůžku a postupně odchází do školy. My s Adélkou se po sedmé vypravujeme na autobus, kterým dojíždíme do školy.
Zavezu malou do školy, při cestě jen nakoupím a rychle domů, abych něco uvařila. Sotva uvařím, tak už se zase musím oblékat a jet pro malou do školy. Po návratu ze školy malá poobědvá, převlečeme se a jdeme dělat školní úkoly. Po povinnostech si Adélka jde hrát a během odpoledne přijde minimálně dvakrát i třikrát, že má hlad, tak ji udělám svačinu. Odpoledne se zabývám domácími pracemi, na 5 osob je toho dost.
Večer povečeříme a postupně se děti začnou střídat v koupelně. Adélku musím vykoupat já, sama by to nezvládla. Dostane na noc plenu, pyžamo a podívá se na pohádku, já během té doby umyji nádobí. Pak jí jdu dát dobrou noc a má denní šichta končí (v případě, že není Adélka zrovna nemocná). Já si udělám kávu a za celý den si konečně sednu na chvíli k televizi. No a u toho přemýšlím, co zase bude zítra abych na něco nezapomněla, neboť musím myslet i za děti 🙂
Jak se nyní daří Adélce? A jak se jí líbí ve škole?
Adélka je ve svém světě, ona to tak nebere. Má radost i z maličkostí a je hodně upovídaná, jen ne všichni jí rozumí, neboť špatně mluví. Je tak upovídaná až mě z ní kolikrát bolí hlava 🙂
Do školy chodí ráda, ale v poslední době jsme řešili problém s jednou z jejích spolužaček, která jí ubližovala. Naštěstí se vše vyřešilo a společně s paní učitelkou jsme vše uvedly do pořádku.
Od srpna 2014 Vám finančně pomáhají Dobří andělé. Kde jste se o možnosti jejich pomoci dozvěděla?
O pomoci Dobrých andělů jsme se dověděli od jedné naší známé, která má sama postiženého syna. Jsem na vše sama, kdejakou korunu jsem obracela – ať už na léky, co děti potřebují, ale i na koníčky, oblečení, protože ze všeho vyrůstají…
Dobrým andělům bych hlavně za Adélku chtěla moc poděkovat, díky nim se Adélce plní sen. Má ráda pejsky a ráda jezdí na výstavy se na ně dívat. Sotva se vracíme z výstavy domů, tak se jako první ptá: „Zase pes?“ Což znamená: „Kdy pojedeme zase na výstavu?“ 🙂 Jinak ráda je v zoo, prostě tak jako všechno děti. I když je trošku jiná, má ze všeho radost. Proto jsme rádi, že nás Dobří andělé podporují. Málo kdo dokáže pomoci jako Vy, setkáváme se bohužel i s těmi, co se na nás dívají přes prsty. TAKŽE JEŠTĚ JEDNOU DĚKUJEME VŠEM DOBRÝM ANDĚLŮM!
Co Vám v poslední době udělalo radost? Co společně jako rodina rádi děláte?
Naposledy jsem měla radost, když mi Adélka přinesla kytičku na Valentýna. Jako rodina, když si to můžeme dovolit a je čas, rádi jezdíme na výstavy psů, chodíme do zoo, Adélka má ráda i bazén.
0
0
0
