Každý malý krok vpřed je pro nás obrovskou radostí a nadějí – příběh Tobiáška a Tadeáška

Těhotenství paní Kateřiny z Chomutova provázely komplikace od samého začátku. Kvůli zdravotním problémům musela být několikrát hospitalizována, a radost z očekávání dvojčátek vystřídal obrovský strach. Ten se naplnil ve 25. týdnu těhotenství, kdy se Tobiášek a Tadeášek narodili akutním císařským řezem s extrémně nízkou porodní váhou.

„Bylo to dvojité překvapení, které nám změnilo celý svět během jediné chvíle. Když se poprvé ukázalo, že nejsou jedno miminko, ale dvě, přišla radost, která se mísila s úžasem. Dva malí bojovníci, kteří se od prvního dne drželi spolu. Ale nikdo tehdy netušil, jak brzy a jak těžce jejich příběh začne,“ začíná své vyprávění maminka. Chlapce hned po narození čekaly inkubátory, hadičky a přístroje, které za ně dýchaly na jednotce intenzivní péče v pražském Podolí. „Byly to nekonečně dlouhé chvíle. Dny, které se slévaly s nocemi, a noci, které se zdály bez konce. Čekání na zprávy, sledování každého detailu, radost z každého gramu, každého otevřeného očička, každého malého pokroku,“ vzpomíná paní Kateřina na měsíce, kdy s partnerem Michalem za syny neustále dojížděli.

Pořád spolu, i přes sklo inkubátoru

Navzdory tomu, že každý z kluků ležel ve své postýlce, byli si podle slov rodičů obrovskou oporou. „I když byl každý ve svém inkubátoru, byli pořád spolu. Jako by se i přes sklo a přístroje pořád drželi,“ popisuje maminka.

Chlapci svůj první velký boj zvládli, ale přestože si je rodiče mohli odvézt domů, náročná léčba a pravidelné návštěvy lékařů tím neskončily. Skloubit tatínkovu práci a péči o kluky s častým dojížděním do nemocnic je pro ně velmi náročné. „Nejčastěji jezdíme za specialisty do Prahy – na dětskou chirurgii, plicní, do rizikové poradny, na oční… Tady u nás v Chomutově chodíme na fyzioterapii, kardiologii a neurologii,“ vyjmenovává paní Kateřina. Oba chlapci navíc museli v uplynulých měsících podstoupit operační zákrok kvůli oboustranné tříselné kýle.

Velké pokroky navzdory křehkému startu

V dubnu dvojčátka oslavila svůj první rok. Kvůli extrémní nedonošenosti jsou sice stále velmi drobná – Tobiášek váží 7 500 gramů a Tadeášek 6 800 gramů – ale díky poctivému cvičení dělají neuvěřitelné pokroky. Oba kluci se již zvládají sami otáčet ze zad na bříško i zpět, lezou po čtyřech, sami se posadí a začínají se stavět u opory. „Každý jejich úsměv, nový pohyb a malý krok vpřed je pro nás obrovskou radostí a nadějí,“ vypráví s vděčností maminka.

Pravidelná péče o Tadeáška i Tobiáška s sebou nese nemalé finanční výdaje. Každoměsíční příspěvky od Dobrých andělů rodiče využívají na nákup umělého mléka, speciálních příkrmů, plen, léků a také na hrazení nákladných cest k lékařům do Prahy.

„Velice si vážíme toho, že jsou tu takoví lidé, jako jsou Dobří andělé. S jejich pomocí má plno rodin o něco snazší život. Bez vás bychom to jen těžko zvládli,“ děkuje Kateřina a při pohledu na své syny si dnes nejvíce cení jejich síly, se kterou se rvali o život: „Dnes už nejsou jen dvojčata z inkubátoru. Jsou to dva malí lidé, kteří spolu přežili začátek, na který se nezapomíná – a který z nich navždy udělal něco výjimečného. Protože některé příběhy nezačínají lehce, ale o to jsou pak silnější.“