Lékaři jí nedávali šanci na samostatný pohyb, dnes je z ní ctižádostivá bojovnice, která zdolává všechny překážky – příběh Amálky
Amálka žije spolu se svými rodiči, paní Lucií a panem Viktorem, a starším bráškou Viktorem v Bučovicích na Jihomoravsku. Holčička se narodila předčasně už ve 28. týdnu těhotenství s celou řadou vážných diagnóz – od vrozené vývojové vady mozečku přes poruchu zraku až po oboustrannou hluchotu. Ačkoliv lékaři zpočátku rodiče připravovali na nejhorší, rodina se nevzdala. Příběh sedmileté Amálky vypráví maminka Lucie.
„Dobrý den, milí Dobří andělé,
z celého srdce bychom vám chtěli poděkovat za pravidelné příspěvky, které nám pomáhají hradit rehabilitace pro dceru. Především nám ale dávají vědomí, že v tom bláznivém životním kolotoči nejsme sami.

Museli jsme se připravit na život s nemocným dítětem
Dcerka se narodila předčasně ve 28. týdnu těhotenství a nese si s sebou trvalé následky. Porucha zraku, hluchota kompenzovaná naštěstí kochleárními implantáty, mikrocefalie a vrozená vývojová vada mozečku Dandy-Walker nám na začátku našeho boje doslova obrátily život vzhůru nohama. Měli jsme se připravit na život s těžce postiženým dítětem.
Přes všechny šílené a bolestivé prognózy o nemyslícím ležáčkovi, který nebude schopný rehabilitovat, máme dnes doma šikovnou, usměvavou, divokou, veselou a ctižádostivou bojovnici. Od minulého roku chodí – nebo spíše běhá –, zdolává překážky, je velmi chytrá, učenlivá, o všechno se zajímá a hrozně ráda cvičí

Každý pokrok je tvrdě vydřený
Nepřišlo to ovšem samo od sebe. Jsou za tím roky tvrdé dřiny, každodenního cvičení, rehabilitování, odloučení od rodiny během intenzivních pobytů i lázní, stimulace a učení. Každou jednu věc, kterou umí, má tvrdě vydřenou. Amálka sice nemluví, přesto všemu rozumí, je chápavá, bystrá a miluje lítání s dětmi venku. Snažíme se dorozumívat kýváním hlavy, obrázky a ukazováním. Obrovským tahounem je pro ni i její starší bráška Viktorek. Doprovází ho na každém kroku a chce se vyrovnat jemu i ostatním dětem.

Naše cesta nekončí
Naše cesta ale stále nekončí. Kvůli slabému středu těla musíme i nadále tvrdě cvičit. Snažíme se pracovat také na pozornosti, soustředěnosti a klidu. Dcerka je jako pytel blech – snaží se dohnat roky, kdy jen lezla, a nedokáže vydržet na jednom místě.
Chtěli bychom moc poděkovat za vaši pravidelnou podporu. Příspěvky využíváme především na hipoterapie, canisterapie a ergoterapie. A také si díky nim můžeme občas vynahradit náročné chvíle společným rodinným výletem. Děkujeme, že vás máme!“
