0
0
0
Profesor Jiří Vorlíček: Měli bychom jíst málo a všechno
Dnes Vám přinášíme rozhovor s panem profesorem Jiřím Vorlíčkem, předsedou České onkologické společnosti ČLS JEP a ředitelem Masarykova onkologického ústavu v Brně.
Pane profesore, kolik lidí v České republice onemocní některou z mnoha forem onkologických onemocnění?
V České republice nově onemocní zhoubným nádorem více než 75 000 lidí za rok. Jde o různé druhy rakoviny, především rakovinu prsu, plic, tlustého střeva a konečníku, dále sarkomy a hematologické nádory (leukémie, lymfomy a myelomy).
Kolik z nich se podaří úspěšně vyléčit?
To záleží především na včasné diagnostice, čím dříve se nádor zjistí, tím je větší šance na vyléčení. Také samozřejmě záleží na druhu nádoru a řadě dalších okolností. Například pacienti s nádorem varlete mohou uzdravit i při pokročilé nemoci, stejně jako nemocní s Hodgkinovým lymfomem. Velmi dobré výsledky léčení jsou i u dětí. Obecně se dá říci, že se vyléčí asi 1/3 dospělých nemocných, dětí se vyléčí podstatně větší procento. Naprosté většině nemocných, kteří se nevyléčí, se alespoň významně prodlouží život. Ročně zemře v České republice na zhoubné nádory asi 28 000 lidí.
Domníváte se, že budeme umět někdy rakovinu účinně a bez vedlejších účinků léčit?
Účinně umíme léčit zhoubné nádory již dnes, zvláště při jejich diagnostikování v časném stadiu. Domnívám se, že vyléčených pacientů bude i nadále přibývat díky včasnější diagnostice a novým léčebným metodám. Bez vedlejších účinků to nebude asi nikdy, každá léčebná metoda, každý lék mají nežádoucí účinky, to je bohužel samozřejmé. Nežádoucí účinky léků jsme se naučili v posledních dvou desetiletích významně potlačovat, chtěl bych připomenout moderní léky proti nevolnosti a zvracení.
Co by každý z nás měl udělat v rámci prevence a včasné diagnózy?
Každý z nás by se měl o sebe starat, nespoléhat na to, že to za něho udělá někdo jiný. Měli bychom nebýt tlustí, jíst málo a všechno, prostě pestrou stravu. Neuděláme chybu, když omezíme uzeniny a červené maso. Denně je vhodná nějaká fyzická námaha a to 30 až 60 minut, může to být cokoliv, třeba jen chůze. Rozhodně bychom neměli kouřit, zvláště cigarety, to je opravdu obrovské riziko nejen pro rakovinu plic. Důležité jsou preventivní prohlídky u praktického lékaře a zvláště screeningová vyšetření na rakovinu prsu, čípku děložního a rakoviny střeva a konečníku. Tato vyšetření platí zdravotní pojišťovny. Všechny informace můžete najít na www.linkos.cz, jsou to webové stránky České onkologické společnosti.
Jak se za posledních deset či patnáct let změnil přístup k léčbě onkologických pacientů? Jaké jsou klíčové trendy?
Změnila se prevence, vyšetřování a zásadně i léčba. Jsou nové chirurgické a anesteziologické metody a přístupy, zcela nové ozařovací přístroje s přesným cíleným ozářením jen na nádor a dále i nové léky, které působí přímo na nádorové buňky. Často se používá tzv. personalizovaná léčba, která je zvolena individuálně podle vlastností nádoru a stavu nemocného.
Jistě jste již mnohokrát slyšel: „Proč zrovna já?“, případně: „Proč zrovna moje dítě?“ Co v takové chvíli pacientům říkáte?
Ano, takové otázky dostávám celý můj profesionální život. Odpovědi nejsou lehké. To, co stále ještě chybí české medicíně, je dobrá komunikace s nemocným, prostě empatický, vstřícný přístup. Snažím se s nemocnými co nejvíce mluvit a také jim naslouchat, snažím se je chápat. Není to vůbec jednoduché, ani lehké, a také to stojí hodně času. Ale takový, případně opakovaný, rozhovor často nemocnému hodně pomůže a zlepší kvalitu jeho života i přístup k léčbě.
Jak Vás, pane profesore, ovlivnila Vaše práce v pohledu na svět, v tom, jak vnímáte a žijete svůj vlastní život?
Za těch 45 let, co se zabývám onkologii, se můj pohled na svět samozřejmě vyvíjel. A také se velice změnila onkologie. Určitě cítím hluboké uspokojení, že se mohu onkologicky nemocným i organizaci onkologie věnovat, velkou měrou to naplňuje můj život a dává mu smysl. Nikdy jsem nevnímal onkologii jako zvlášť obtížnou pro lékaře, každé zlepšení stavu či povzbuzení nemocného je důležité i pro mě osobně a dává mi další sílu i radost. Samozřejmě mám i svůj soukromý život, moji ženu, děti, vnoučata a přátele. A moje koníčky – sbírání výtvarného umění druhé poloviny 20. století až do současnosti, golf, zahrádku. Velice si vážím vlastního zdraví i zdraví mých bližních. V současné době vnímám můj život jako naplněný a šťastný.
P. S. Pan profesor před několika týdny oznámil svou rezignaci na post šéfa Masarykova onkologického ústavu a postupně, i vzhledem k tomu, že letos oslavil sedmdesátiny, omezí své aktivity. Do dalších let mu přejeme jen to dobré a děkujeme za rozhovor!
0
0
0
